Juraj Fandly

Juraj Fándly

O ÚHOROCH AJ VÈELÁCH

Adam první èlovek bol sedlák, k polnéj práci stvorení,
Ze zemi mal poèátek, s néj bral aj svojé viživeòí,
Aš po zemskích úrodách je èlovek ze zemi stvorení,
Abi on s ních mával svojé každodenné obživeòí,
Tak vèil obzláštòe sedlák je k polnéj práce naroïení,
Abi s nú ze zemi bral dobrú úrodu, ne planini,
Abi s nej mohol každí rok hojnejšé úrodi máva,
Nech nedá svím rolám v úhori darebòe odpoèíva.
Nepotrebujú úhori roèitého odpoèinku,
Víc potrebujú z malú brázdu èastokrátnú oraèku,,
Po každej oraèki ze ze¾eznú bránu povláèeili,
Abi jím slnko, déšï a povetri dalo posilòeòí,
Slnko, déšï a povetrí, èastú oraèku, rozdrobeòí,
To potrebuje úhor, né pokoj: (èasom pohnojení),
S premenením semenom nech zoraní úhor poseje,
Uzná, že rolu aj každí rok posát ve¾kí osoch je.
Keï zveze úrodu z úhora, nech ho zore, povláèi,
Lichvacím nebo inším hnojom nech hnojí, kedi stlaèí.
Nepovedaj, že bude na nem ozimina chibnejšá,
Malú chybu vinahraïí z úhorov krma hojnejšá,
S túto vichováš víc lichvi, máš víc dojiva, víc hnoja,
Visoké jael'inské strnišèá úhori téš pohnojá.
Chceš-li aj ti tento kunšt veïe, úhorov osoch brávat,
Musíš toto nauèení èítáva aj zachováva,
Jako ho v planích chotároch zachovávali hospodári,
Kterích pilnú prácu Boh požehnal z úhorními dari.

Predmluva

K èlánku tehoto nauèeòá o úhoroch pohnul mòa ve¾ikí nedostatek strovi a krme, kterí sem ukusil u mnohích naších chudobních hospodárov po mnohé suché, neurodné roki, že chudobní sedláci v zime nemajíce ch¾eba, aspoò za strovu zdícha¾i. Nemajíce krme, abi moh¾i svoju lichvu vizimova, predáva¾i ju hned v jaseò a bár ju psotno prezimova¾i, ona taká nevládná bola, že sotvá s nú svoje ro¾e jarného pola zora¾i, sotvá sebe volaèo v zime, z jaru ze svojú lichvu virobi moh¾i, preto že ju dostateèòe krmi nemoh¾i.
Druhá príèina, mna k temuto písmu pohibujícá, bol ten mnohonásobní hospodárskí osoch a ve¾ikí užitek, ode mna v temto písme viložení, pre kterí nema¾i bi sa úhori necháva nezasáté, a¾e ma¾i bi sa tak, jako vipisujem a raïím, po jarném po¾i premeneníma semenami zasá. Èo jest¾i dostateèòe preukážem, žádám si, abi bola táto mojá rada naším Slovákom tak vïaèná, jako bo¾i dovèilka vïaèné hospodárské kòižki M[noho]. V[elebného]. pána farára naháèského (s kterích já tu potrební vítach, krem uèeòá kesthe¾skéj hospodárskéj ško¾i, vikládám). Ma¾i bi si hospodári tí kòižki pilno èítava, aj padla možného spúsobu jejích radu zachováva.
Keï bich veïel, že bi bola mojá rada, v téjto kòižeèki vipísaná, naším krajinskím vícejmožnejším hospodárom vzáctná, podal, bich jím aj druhú mojú radu (z jejích pomocu vitlaèenu), totižto podla žádosi nebohého najjasnejšého krála Leopolda II. takúto: jako bi sa móhlo pomoci s polním hospodárstvom:
   I.    Abi v úrodnéj uherskéj krajine tak èasto ve¾ká drahota nebívala.
   II.   Abi v bohatéj uherskéj krajine tak ve¾ká chudoba a psota nebola.
III.   Jako bi sa móhlo pomoci panskému aj sedláckému aj všeobecnému krajínskému hospodárstvu.

Rozmlúváòí medzi richtárom a uradskíma

Richtár. Milí susedé, dokona¾i sme vèil obecné porádki, zabavte sa ešèe mál'ièko u mòa, povím vám volajakú všeteènú aj užiteènú novinu. Bol sem onekdaj naI reèi z jednim pánom, kterí bol v hospodárskéj kesthejskéj ško¾i uèitel, viprával mi s néj mnohé pekné nauèeòí, medzi inšíma reèámi takto poveïel: že bi sme sa mi sedláci o mnoho ¾epší mal'i, keï bi sme úhori nenecháva¾i na pusto leža, keï bi sme do òich sá¾í vše¾ijaké semená na krmu, na strovu, bár aj na farbárské ze¾ini anebo vše¾ijaké repi, pre luïi aj pre lichvu užiteèné. Já sem temu pánovi na jeho radu dával vše¾ijaké odporné vímluvi, a¾e on mne jích potupil, zahrúzil a preukázal mi ten ve¾kí osoch ze zasátích úhorov, porúèal mi, abi sme hospodárské kòižki èítava¾i a pod¾a jejích nauèeòí, èo nám je možné v našém hospodárstvu, abi sme napravova¾i, šikoval a pilno prikazoval mi, abi sme èitava¾i hospodársku knižku naháckého farára v Trnave vytlaèenú, obzláštne to, èo je v néj o opaternosi zdravéj, o viléèeòú nezdravej lichvi, o obsácú úhorov. Èp vi na to povíe? Já sem téj umis¾i, abi sme úhori nenechávali prazné, a¾e probujme jich zorané posát pre skúsenos teho ve¾kého osohu, o kterém sem tak mnoho poèul. Prv než¾i všecci k temu celkom privolíte, budeme sa tuto u mna prez zimu po dokonaních porádkov každí svátek d každéj takéj odpornéj vímluvi raïi, kterú bi volakdo mohol vímis¾e proi posátím uhorom.
Uradskí jeden premlúvil: Nech je tak, kdo má s nás uši k s¾išaòú a rozum k rozumnému súdu, nech jeden každí poèúvá, poraïme sa ešèe dnes o téjto prvnéj odpornéj vímluvi.

Richtár v debate vysvet¾uje, presviedèa a vyvracia námietky ro¾níkov proti obsievaniu úhorov. Prvých pät námietok, totiž: že 1. zem každý tretí rok potrebuje odpoèinok, 2. že úhor zamedzuje rast rôznej buriny a zeliny, 3. že by potom ro¾níci nestaèili obrába všetkú pôdu, 4. že by sa nemaly ovce a svine kde pás, 5. že nie je dos hnoja ešte i na úhorové role tieto všetky námietky richtár ¾ahko vyvrátil, ale už jeho dôvody proti šiestej "výmluve" boly nedostatoèné a nepresvedèujúce.